|
Unexpect - Fables of the Sleepless Empire
(2011 / CD / Self release / riot metal, avantgarde)  Poslední dny se okolo mé hlavy začaly dít věci, které nedokážu vysvětlit. Opravdu divné věci. Nejen že bezdůvodně mizí zubní kartáčky a z koberce vyrazily oranžové pomeranče, ale všude okolo se také začala ozývat hudba, které jednak moc nerozumím a druhak ji není možné zastavit. Ozývá se každý den, stále dokola, a co je nejhorší, začínám si na ni podvědomě zvykat. Ba co víc, začíná se mi dokonce líbit! Podle základních pravidel hudebního světa by přitom ani neměla existovat ...Zatímco ostatním stačí sepsat 60 % potřebného materiálu a už jej za pomoci vaty a montážní pěny natahují na celou novou desku, muselo v tomto případě vzniknout alespoň 600 % potřebných nápadů, než se někdo rozhodl zvěčnit vše na jediném médiu. Podobných trhlinek v tradičních konvencích tu ale můžeme najít hned několik. Co třeba zvuk, krystalicky čistý a za každé situace přehledný. Nebo zpěvačka, která netrylkuje, ani se nevzpíná jako kobylka. No a jako třešničku na neexistujícím dortu tu máme ještě baskytaru s devíti strunami. Z toho všeho vyplývá, a já tomu opravdu věřím, třebaže mi budete předhazovat důkazy o paranoie, že tato deska vůbec neexistuje. Pokud ji ale slyšíte také, znamená to, že nás testovaných je zřejmě víc.
"Unexpect nezůstávají nic dlužni své pověsti megalomanských perfekcionistů" Dnes jsem našel ve schránce podivnou obálku, zcela neočekávaně. Stálo na ní “From: Unexpect”. Nevím přitom, kdo je nebo kdo jsou Unexpect. Razítko pošty chybí. Uvnitř ale nacházím vysvětlení celé věci. Album se jmenuje “Fables of the Sleepless Empire” a podle všeho skutečně existuje. Ba co více, existuje velmi statečně...
 Na nové album se čekalo dlouhé roky, ale dnes to vypadá, že se čekání skutečně vyplatilo. Unexpect ani tentokrát nezůstávají nic dlužni své pověsti roztěkaných megalomanských perfekcionistů, kterým nedělá problém nakousnout a nedojíst během jediné skladby vlečku šťavnatých hudebních plodů. Přesto mám ale pocit, že jsme si tentokrát vysloužili o něco čitelnější hudební momenty (“Orange Vigilantes”, “Silence This Parasite”) a světe div se, dokonce i nějaké ty záblesky hitových ambicí (“Unsolved Ideas Of A Distorted Guest”). V jejich případě by ale běžný konzument hitů namítl, že tři hity puštěné najednou přes sebe prostě nepobere. V aktuálním sborníku bajek opět narazíte na deprimující uzly progresivního metalu, decentní střípky elektřinou nabitých samplů, tryskající smyčce, vokály všemožných odstínů (naštěstí kromě opery!), ale také doteky swingujícího piana nebo orchestr postavený z karet. Vše se na desce nepředvídatelně potkává, prolíná, objevuje a zase mizí za oponou, jako kdyby řád byl tím největším nepřítelem hudby. Co je však nejdůležitější, Enexpect znovu vytvořili prolnutí hudebních dimenzí, na které pozemšťan dosud ani nepomyslel.
"Nová deska, to je práce s podpisem virtuóza" Původně jsem si říkal, jestli je taková nadúroda nápadů skutečně ještě ku prospěchu, jestli už třeba naopak nestrhává to nejlepší z desky o patro níž. Myslel jsem také na zbytečný exhibicionismus a překombinování, ale po několika posleších jsem si uvědomil, že k vykreslení zamýšlených obrazů snad ani jednodušší cesta nevede. Pravda, najdou se také okamžiky, kdy máte chuť hodit ručník do ringu (úseky “Unfed Pendulum” nebo “The Quantum Symphony”), ale jsou to jen krátké úseky, které vzápětí vystřídá něco naprosto novátorského a šťavnatě zkombinovaného. A vyhodili byste snad celé jídlo z nejlepšího hotelu ve městě jen proto, že je jeden hranolek spálený?  Měl bych teď asi jmenovat nejzářivější okamžiky desky, ale už jste někdy zkoušeli seřadit hvězdy na obloze podle zářivosti? Ano, přesně v tom to je. Alespoň pro letmou orientaci v nekonečném prostoru ale některá ložiska nápadů zmíním. Začal bych hned první skladbou, v jejímž úvodu se na řetězu zmítá divoká baskytara. Všude kolem ní je psí bouda, na jejíž střeše nakonec vyroste lehce syntetický taneční parket, po kterém se začnou prohánět rychle se množící smyčce. Následuje skok do třetí lavice, “Orange Vigilantes”, metalový základ plný ostrých zlomů se postupně skládá jako Rubikova kostka, až z něj najednou vystřelí desetihvězdičkový hudební motýl pro piano a rozkvetlou zahradu smyčců. Nad tím vším překrásně zpívá kytka Leïlindel. Do třetice všeho nejlepšího ještě přidám okamžik, pod jehož tíhou se mi chvějí kolena. Je to další brouk v hlavě, kterého se mi nedaří utišit. Na mysli mám okázalou gradaci skladby “Silence this Parasite”, která v ohromném tempu sahá po krátké výpomoci sborové formace a ještě před nástupem závěrečné trilogie znovu dokazuje, kolik neobjeveného se v hudbě ještě skrývá.
 Snad jediné srovnatelné hejno muzikantů, kapela Diablo Swing Orchestra, působí vedle pyramid z dílny Unexpect jako dítko stavící na pláži malý hrad z písku. Unexpect odevzdávají svou práci s podpisem moderního virtuóza, jehož práce doslova dýchá vizionářstvím. Stovky drobných překvapení jsou magnetem okamžiku, ale také jako téměř hodinový celek nám deska drží opratě celkem zkrátka a nepřestává ujišťovat, že i takový chomáč zvuků má nakonec svoji hlavu a patu. Unexpect jsou v roce 2011 lepší než kdy před tím. Nedělají věci vyloženě jinak než dříve, ale jejich smysl pro detail a precizní kombinaci všech nástrojů je prostě posouvá stále dál. Navíc se jim povedlo vpašovat na desku několik skutečně neodolatelných okamžiků, které bezostyšně strhávají naše pioneerské počítadlo.
 Existuje ještě opravdu mnoho neobjevených hudebních zákoutí. Zkuste objevit alespoň ta, která se ukrývají na desce “Fables of the Sleepless Empire”. Tato deska totiž opravdu existuje, třebaže je to vzácný úkaz ...
Unexpect - official | Unexpect - myspace Autor recenze: Music:pioneer
Související / Related Items
|
