|
Deine Lakaien - Interview  Začátek podzimu 2010 je na serveru Music:pioneer jednoznačně ve znamení Deine Lakaien. Po desítkové recenzi jejich novinky „Indicator“ bylo proto jasné, na koho se obrátíme s novou sadou pioneerských otázek. Zřejmě poprvé v češtině tak dnes přinášíme rozhovor s hvězdou, která na alternativní německé scéně nemá v současnosti konkurenci:
Historie MP: Deine Lakaien jako kapela, práce, jméno, láska nebo filosofie. Změnil se pro vás osobně během posledních 20 let nějak význam „Deine Lakaien“? DL: Když se člověk na začátku pro nějaké jméno rozhodne, nese si ho s sebou napořád. Výběr jména možná nebyl perfektní ... ale Depeche Mode s ním kupříkladu také dokázali fungovat, ačkoli pochází z názvu jednoho francouzského módního časopisu, se kterým kapela opravdu už moc společného nemá. MP: Pamatujete si ještě na toto focení? Kladli jste si už tehdy velké cíle? Nebo byl pro vás úspěch Deine Lakaien spíše překvapením? Fotka pochází z roku 1985 ... DL: Tehdy jsme ještě určitě neměli ani tušení, že budeme jednou úspěšní - a to dokonce v celé Evropě – že naší hudbou oslovíme v Evropě tolik lidí. Naším cílem bylo tvořit společně zajímavou hudbu, třebaže jsme byli tolik odlišní ... jak je vidět také na této fotce ;-)) MP: A vaše opravdu největší cíle? Zůstávají stále ještě v zásuvce, nebo už jsme některé z nich slyšeli / viděli? Třeba turné s Frankfurtskou filharmonií? DL: Naším jediným cílem byla vždy individuální a zajímavá hudba, kterou budeme dělat společně. Mezi tím jsme mnohé zažili a mohli jsme také slavit příjemné úspěchy. Milujeme živé vystupování a hraní. Ve dvou, s naší kapelou nebo i s velkým orchestrem. To všechno je jako dárek. A nejhezčí na tom je, že se všude setkáváme se skvělým publikem. Osobněji
MP: Dokázali byste vyjmenovat oblasti, ve kterých si rozumíte stejně jako v hudbě? Třeba jídlo, humor nebo ženy? DL: My oba, Ernst i Alexander, jsme velice rozdílní, ale máme přesto spoustu společného, třeba v otázkách umění a také politiky. Náš humor je také velice podobný. Nejraději máme dobrý černý, ale zároveň laskavý humor. V případě jídla už se ale trochu míjíme. Alexander je vášnivý kuchař, zatímco Ernst neumí vařit vůbec ... když se ale uvaří něco dobrého, vždy mu nakonec chutná. Alexander je znalec červeného vína. Ernst pije raději kafe s mlékem ;-)) MP: Když pracujete na nových skladbách, kdo je tím tvrdohlavějším? DL: U této desky jsme prostě dali dohromady všechny naše nápady a udělali z nich album. Možná jsme tentokrát měli více společných nápadů a představ, než kdy před tím. Oba jsme se snažili nápady toho druhého realizovat a ono to fungovalo lépe než kdy dříve... MP: Z vašich aktivit vyplývá, že musíte váš společný čas pro Deine Lakaien dobře plánovat. Trávíte spolu čas i mimo studio? DL: Žijeme každý v jiném městě, Berlíně a Mnichově. Přesto se ale vídáme často a hodně toho spolu i podnikáme. Opera, divadlo, fotbal, ... nebo třeba i s rodinou a dětmi. 
Live MP: Relativně hodně času trávíte na turné. Kterou formu vystoupení máte nejraději? Akustickou, s kapelou nebo orchestrem? DL: Využíváme všechny tyto živé varianty právě proto, že je všechny děláme rádi. Dobrý koncert nezávisí na množství muzikantů na pódiu. Když se koncept vydaří a všichni zúčastnění vydají ze sebe to nejlepší, může být koncert překrásným zážitkem. A je přitom jedno, jestli se ho účastnili 2 muzikanti, nebo jich bylo 50. Hodně důležité je ale vždy také publikum. Pokud totiž posluchači dokáží emoce přijmout a znovu je přenést na pódium, zažíváte jako muzikant na pódiu opravdový pocit štěstí. MP: Pro spolupráci s orchestrem jste se rozhodli v době, kdy byla móda podobný live-projektů na vrcholu. I když to nakonec nebyl váš případ, nebáli jste se kritiky ve stylu „deine lakaien to dříve neměli zapotřebí“? DL: Nikdy se nezajímáme o módní trendy a vlny. Vždy děláme jen to, co se nám zdá pro naši práci a naše umělecké ideje správné. Doufáme, že jsme naším jubilejním orchestrálním projektem nabídli něco neobyčejného. Chtěli jsme vědomě ukázat, že s orchestrem nepřichází na pódium jenom pompéznost a pozlátko. Bylo pro nás důležité, abychom předvedli, jak se dá naše hudba vykreslit pomocí orchestru. MP: Přemýšleli jste už o koncertu ve starobylé Praze? DL: Bylo by to velmi hezké, konečně zase jednou vystupovat v Praze nebo vůbec v Česku. Jediný a zatím poslední koncert v Praze už se taky konal hezky dávno ... v roce 1994 ... MP: A když už zkoušíte nejrůznější podoby živých vystoupení, nemáte někdy také chuť na experimenty s místem konání? Koncert na místě, které zatím nikdo nezkusil ... DL: Už jsme vystupovali na tolika různých místech ... rockové kluby, divadla, kina, muzea, operní domy, filharmonie ... nejen v Německu, ale také v zahraničí ... Filharmonie Petrohrad, hudební akademie v Portugalsku a Lotyšsku, umělecké galerie v Číně a Rumunsku. 
Nové album
MP: Nebyli jste po turné s filharmonií v pokušení, využít její služby také pro nahrávání nového alba? DL: Ne. Teď nám šlo o to, jestli dokážeme dostatečně nalézt své vlastní kořeny jako elektronické duo, abychom dokázali napsat album s opravdu dobrými skladbami. Deine Lakaien, to je Ernst Horn se svou individuální zvukovou estetikou a Alexander Veljanov, doufejme, s dobrým zpěvem a výrazovou rozmanitostí. MP: Je jasné, že máte novou desku rádi. Mě by ale zajímalo, jak přijdou první myšlenky na to, že se „něco“ mělo udělat jinak nebo lépe. DL: Haha, ... vždy a všechno se dá nějak vylepšit, ale po mnoha měsících práce musíte také umět desku vypustit. MP: Jste v tomto směru perfekcionisty? DL: Vlastně ano. Která kapela by si dala mezi dvěma deskami tak načas ... Nikdy jsme nebyli těmi nejrychlejšími, ale už to všechno děláme 25 let. Fast food - no ! Slowfood - yes !!! MP: Také na novém albu jste se obešli bez výrazných softwarových efektů moderní doby. Jste stále ještě okouzleni zvukem tradičních syntezátorů? Nebojíte se kritiky, že v tomto směru raději stále více sázíte na živé nástroje a vzdalujete se tak starému zvuku Deine Lakaien? DL: Na Indicatoru najdete mnoho analogů a starých syntesizérů ... žádné imitace, žadné historické materiály, vše je originál, analog, ppg syntesizér, Roland, Oberheim, atd. A všechno jsou to originál Ernst-Horn-zvuky. Samozřejmě také žádné samplované nástroje ... všechny instrumenty hrají lidé a sice naši muzikanti z koncertů, Ivee Leon, Katharina Gerrard, Robert Wilcocks a B. Deutung.  MP: Když jsem poslouchal třeba skladbu „Immigrant“, napadlo mě, že by pro vás toto album mohlo být osobnější, než jeho předchůdci. Je to pravda?
DL: Osobnější ani ne, spíše přímější a méně metaforické. Láska a světová politika, bytí a nebytí, smysl a boj proti hlouposti ... MP: Které slovo - kromě slova Indicator - vystihuje podle vás toto album nejlépe. DL: Hudba bez hranic. MP: V jedné ze skladeb „zaháníte zlé sny“. Máte nějaký zlý sen, který vás pronásleduje? DL: Jako každý člověk. Život je plný momentů radosti a nočních můr. Nejdůležitější ale je, aby člověk za to dobré a hezké bojoval! V tomto smyslu je život s hudbou příjemnější. MP: To byla naše poslední otázka. Velký dík za váš čas! DL: Od nás taktéž velký DÍK ! Zdravíme naše sousedy v Česku. Mějte se, Deine Lakaien, Ernst a Alexander. Music:pioneer
Související / Related Items
|
