|
Lacrimosa – Masters of Rock, 18. 7. 2010, Vizovice  Po letech nekonečného kroužení okolo české kotliny se nad fanoušky přeci jen osud smiloval a seslal jim koncert jedinečné Lacrimosy. Když už byl ale v tom smilovávání se, mohl si dát s celou věcí přeci jen trochu víc práce a vybrat pro tuto událost alespoň o něco lepší lokaci. Při vší úctě k Masters of Rock, tohle není zrovna akce, na které jsme si přáli Lacrimosu v Česku uvítat. Leč promotér to viděl jinak a tak nám nezbylo, než vyrazit na „Masters“!
Jak bylo vidět už ve vlaku, nebyl jsem jediný, kdo se kvůli jediné kapele vydal na festival teprve v neděli odpoledne. Alespoň to počasí bylo trochu „gothic“, když už samotná akce vůbec. Déšť hrozil každou minutou a tak se před koncertem dařilo navodit alespoň náznak odpovídající atmosféry. Kapela „Arakain“ jako předcházející účinkující sice ukazovala spíše na tristní zlom v dramaturgii festivalu,  ale fanouškovská základna s plačícím klaunem v srdci stále věřila v dobrý konec. Uvaděč sezval pod pódium všechny „gothics“ a vzápětí spustilo staré známé intro. Jako první regulérní kousek vsadila kapela na klasiku „Schakal“. Na pódium vstoupil Tilo a areálem okamžitě prolétla zvláštní jiskra elegance. Anne sice zvolila trochu podivný šedivý korzet a děsivou minisukni v téže barvě, ale skryta za klávesami zase tolik neprovokovala. Po rozvážném úvodu už celá šestice nehodlala zbytečně pokoušet osud a vsadila hned na chytlavější hit „Ich bin der brennende Komet“ z roku 96. Zprvu dosti prořídlý prostor pod pódiem se začal sympaticky plnit, a když jsem se po chvíli znovu ohlédl, byl už výběh zaplněný jako u většiny „kompatibilnějších“ kapel. Lacrimosa totiž vsadila na vyloženě rockový playlist, díky čemuž si udržela také pozornost metalových hlav nepolíbených její tvorbou. Jedinou příjemnou brzdu tak představovala výstřední balada „Not every pain hurts“ z roku 97 v podání stříbrnošedé Anne Nurmi. Slyšel jsem ji zpívat už mnohokrát, ale musím uznat, že tento flák zvládla perfektně. Moc hezký předěl to byl.  Druhá polovina setu už se nesla čistě v metalovém duchu. Volba padla postupně na skladby „Lichtgestalt“, „Stolzes Herz“ a nakonec i výbušnou dvojici „Feur“ + „Copycat“. Na cestu jsme tedy dostali naloženy jak nesmrtelné hity z devadesátých let, tak úspěšné kousky z nového alba „Sehnsucht“. Tilo se fakt snažil „rockery“ naladit, zpíval s nasazením a pokud vím, tak ujel snad jen jedinkrát. To když mu došel dech někde u „Stolzes Herz“, myslím. Spokojení byli určitě i všichni tři kytaristé, kteří ten den prohrábli struny jako už dlouho ne.
S výrazně osobitějším a rozvážnějším koncertem ve Vídni se vystoupení na „Masters“ sice srovnávat nemůže, ale těm, kteří se na Lacrimosu přijeli podívat právě sem, muselo vystoupení nakreslit do tváří široký klaunský úsměv. Koncert měl své kouzlo a na omezeném prostoru v těžkých podmínkách mohl jen stěží nabídnout víc. Snad už se ale brzy dočkáme také klubového vystoupení. Teprve tam to bude opravdová Lacrimosa, která nespěchá a nebojí se být jiná, než cokoli v hudebním světě ... Music:pioneer "For all Music:pioneers" malý bonus:
Související / Related Items
|
