|
Thief – Deus Ex Machina (2010 / EP / self-release / metal)  S kapelou Thief jsme se nepřímo setkali už jednou. Tehdy se její jméno objevilo v souvislosti s Big Bossovým sborníkem Doomy Ballads, na kterém se kluci starali o velkou část instrumentální práce. Dnes však hrají Thief sami za sebe. Alespoň titul nového EP to tvrdí. Jeho podrobný průzkum ovšem naznačuje, že tak úplně sami za sebe do toho Thief nešli ani tentokrát ...
EP je totiž plné zajímavých hostů, díky čemuž by mohlo připomínat zmiňovanou desku Doomy Ballads. Jenže tentokrát je všechno naopak. Tomáš Moric, coby vůdčí osoba Thief, je autorem veškeré hudby a všichni ostatní jsou se svými vokálními a místy i textovými vklady pouze v roli hostů. Pro sondu Music:pioneer tedy zbývá jediný úkol: rozsekat celé EP na šest pravidelných nudlí a zjistit, která chutná nejlíp a která vám při konzumaci akorát tak otráví den nekontrolovaným cákáním všude okolo.
"Otisk jednotlivých hostů je možná až příliš hluboký. Dokonce hlubší, než dojem z kapely samotné." Album „Deus Ex Machina“ z mého pohledu zdobí především poctivě odvedená práce kytar. Nepředvádí sice žádné převratné kousky a nesnaží se ani posunout vnímání vesmíru do nových dimenzí, ale to co dělá, dělá precizně. Ať už mi pokojem drnčí skladba „Vzkaz“, „Hluboko“ nebo „Deus Ex Machina“, vždycky je to rachot bohatý na nápady. Někde mezi klasickým českým thrash metalem, progovými střípky a modernějším výrazem Dark Gamballe kormidlují Thief většinu svého materiálu. Díky zajímavým hostům se však „staré známé“ stává znovu svěžím a překvapivě dobře poslouchatelným.  Absolutně zářivé jsou v tomto ohledu hlavně kousky „Hluboko“ a „Never Changed Me“, které jsem schopný drhnout dokola třikrát denně. Obě táhnou vpřed také hostující vokalisté, Jiří Sedláček (Dark Gamballe), respektive Big Boss. A dělají to možná až příliš dobře, protože se mi nedaří dostat z hlavy zvuk jejich vlastních kapel. Mimo brilantního výkonu Jiřího Sedláčka si ale neodpustím také krátký chvalozpěv na Big Bossův havraní skřehot. Jestliže osobně nemusím jeho čistý zpěv, tak tato poloha jednoduše nemá chybu! Jo, a abych nezapomněl – se skvělým rifem jedničky „Vzkaz“ drží statečně krok ještě Pepa Michálek (Forrest Jump).
Naopak slabé se mi zdají vokály ve skladbě „My End“. Ten chlapík jako by potřeboval obrovský tlak k tomu, aby ze sebe vůbec něco vytlačil. Zní to ve výsledku trochu amatérsky. Zároveň s tím se na poslední místo propadá i celá skladba „My End“. Zní totiž zbytečně provinčně a zoufale jí chybí odvaha vykročit někam dál. Moc pěkné je akorát závěrečné sólo. A závěrečný bonus? O ten se za doprovodu akustických kytar stará ve skladbě „Better Day“ pro mě absolutně neznámá Zdeňka Kotačková. Tato jinak příjemná balada však postupně ztrácí svou křehkost, když se zpěvačka začíná snažit o jakousi gradaci. Dává do zpěvu hrozně moc síly a kuriózně mi připomíná výkon Veškrnové v hitovce „Dý dy bá ba“ (ten film asi znáte). Kdepak, takové vypětí do akustické balady fakt nepatří. 
Zbývá už jen krátké resumé. Nové EP od kapely Thief mě opravdu chytlo, to je myslím základní a nejdůležitější zjištění. Zčásti za to může opravdu nápaditá práce kytar, ale velkou měrou se na úspěchu podepsali také hosté. S tím však přichází i největší stinná stránka tohoto úspěchu. Přes silnou auru jednotlivých hostů už téměř nedohlédnu na obličej samotné kapely. Ano, servírují nám příjemnou variaci na Dark Gamballe nebo Root, ale kde je vlastně to zásadní, co činí Thief samostatnou kapelou? Snad to zjistíme nad prvním plnohodnotným albem ...
Thief - official | Thief - bandzone Autor recenze: Music:pioneer
Související / Related Items
|
