|
Chaos Path IV – trochu víc tmy a špíny  Po třetí části našeho seriálu museli snad už i ti nejpomalejší pochopit, že dráha letu hudebních pioneerů bude po čertech klikatá. A když říkám po čertech, tak to myslím do slova, protože přišel čas zahodit mléčné koktejly a přejít na něco ostřejšího. Otrlejší část mého „já“ se totiž začala hlásit o pozornost a vzápětí se zrodil hlad po extrémních formách metalu. Dost bylo melodií a dívčího halekání, na scénu poprvé vkročila Anorexia Nervosa, následovaná severskými vládci Dimmu Borgir a ostrovní výstředností v podání Cradle of Filth!
Zpočátku nešlo o nic jiného než o fascinaci masivní zvukovou stěnou, technickou namachrovaností a pohlcující dravostí. Zároveň tu ale musel být alespoň minimální otisk melodie nebo čehokoli, co mě udrží ve hře. Možná právě proto padla volba na tuto trojici. V této době jsem možná ještě nedokázal vidět dál a servírovaný materiál jsem vnímal jako ten největší šunkový nářez na světě, ale přeci jen, v rámci extrémního metalu jsme si ještě pořád lenošili na vcelku střídmém melodickém vlnobití.
"Násilnost a brutalita jako výrazové prvky v hudbě pro mě začaly díky těmto kapelám poprvé dávat smysl." Význam těchto tří kapel je zásadní především proto, že se staly branou k dalšímu potulování po nehostinné, ale zároveň nesmírně vzrušující krajině black a death metalu. Násilnost a brutalita jako výrazové prvky v hudbě pro mě začaly díky těmto kapelám poprvé dávat smysl. Do té doby neexistovalo vysvětlení, proč by někdo podobné splašky považoval za relevantní a umělecky hodnotný materiál.  S objevením těchto kapel a především několika konkrétních skladeb, jako „Mother Anorexia“ (2001), „Mourning Palace“ (1997) nebo „All Hope In Eclipse“ (2001) začalo zcela nové vnímání „ošklivého“. Vzpomeňte na sílu a energii, kterou skladby těchto kapel vynesly na světlo přímo z pekel, a teď si zkuste představit, kolik energie by ztratily už tím, že by jednoduše nebyly tak agresivní, násilné a okázale brutální. Nezbylo by z nich nic, než prach, kterým jsme a v který se zase obrátíme. Nikdo by dnes asi nepotvrdil, že jsem tehdy objevil tři zásadní kapely svých žánrů. Dnes však asi nikdo nezpochybní význam, který měly pro hromadu lidí, ovlivněných jejich hudbou, texty a image. Jejich cesta k extrému totiž vedla stále ještě přes „krásno“, ukryté v harmonii melodií a energií. Chaos path I , Chaos path II , Chaos path III Music:pioneer
Související / Related Items
|
