|
Old Man's Child - Slaves of the World (2009 / CD / Century Media / melodic black metal)  Možná je jich ve skutečnosti mnohem více, ale dva typické okamžiky v životě interpretů mi vždycky přišly obzvláště nápadné. Prvním z nich je situace, kdy se na trůnu slávy křečovitě rozpíná kdysi vůdčí kapela, zatímco další generace už ji v přímém souboji dávno zdolaly. Druhý takový okamžik nastává, když učedník předroste svého pána. Ve chvíli, kdy se navíc oba tyto momenty sejdou, aby pozvedly vzhůru jedinou desku, nezbývá než odložit žehlení trenek na jindy a začít si užívat vzácné hudební žně!
O dnešní vydatnou žranici se postaral Galder, který při této příležitosti vyměnil dlouhé hřeby Dimmu Borgir za kratší skoby Old Man's Child, nechal si vtipně prostřelit hlavu a cestou do pekla sesmolil devítku ďábelských kompozic, vedle kterých se deska „In sorte diaboli“ sklání k zemi a s těžkou hlavou rychle usychá. Je přitom nad slunce jasné, čemu nové album za svou aktuální formu vděčí. Galder totiž dokázal překročit nejen vlastní stín, ale i stín setrvačných panovníků Dimmu Borgir a téměř výlučně vlastními silami stvořil desku mnohem nápaditější, zrádnější a samozřejmě zábavnější - ve zvráceném slova smyslu, kdy víc skřehotu znamená hlubší bezvědomí a brutálnější zvuková masa prodlužuje uvolňující extázi. Hranice známého vesmíru sice leží pořád o něco dál (někde mezi současnými Keep of Kallesin, Naglfar a starými dobrými Dimmu), ale rozhodně jsou ve společnosti této desky v příjemném dohledu. Nebylo přitom potřeba vymýšlet nic extra nového, stačil dostatek skladatelských nápadů a zručnosti, aby vznikla energická směs typické hnijící apokalypsy, známé od starších Dimmu, a aktuálně znějících hutných riffů, jak je prezentují třeba současní Amon Amarth. „Slaves of the World“ představuje ideální kompromis obou. S přispěním Galderovy poctivé invence tak OMC oba zmíněné soupeře ve zbrani porážejí jediným mohutným máchnutím kladiva. Jak už jsem řekl, silnou stránkou desky je její sch opnost bavit od začátku do konce. Není sice tak skočná a zpěvná jako poslední zásek famózních Kalmah, ale v rámci dosavadních božích darů za rok 2009 hraje v podstatě stejnou roli. Desku otevírá metalově přímočařejší palba „Slaves of the World“, nesoucí se ve znamení kytarových žiletek i dusotu masivních riffů. Ďábelskou provokaci v podobě perkusových přechodů berte jako bodnutí vraníka trnem do zadku. Od druhého řádku se na plac derou konečně i klávesy. Pamatujte si tento památný okamžik, protože to jsou právě TY klávesy, za které se po mši modlíme pětkrát růženec. Provokativně upozaděné, na tvářích umouněné od hlíny a přesto těkavé jako neposedná rtuť. Vidím prsty, jak běhají po klávesách, a posouvám další kuličku počitadla na stranu kladů. Když ale vzápětí zazní úvod kolosálního pochodu „The Crimson Meadows“, přidávám s ďábelským výrazem celou řadu. Tomu říkám boj o metalovou desku roku! Když už si člověk myslí, že ho nic působivějšího než těžký pochod strunstva nemůže potkat, ozve se grandiózní piano a úpadek světa se zdá být na dosah. Už snad i cítím onen smrad, kdy se všechno bortí do všeho. A tak to jde pořád dál a dál. Na bojem ošlehané kytary je spoleh, klávesové party si říkají o pamětní desku (to až se svět skutečně zřítí) a zbytek se válí v děsivě zvlněných melodiích nebo je nesen na prohnilém vokálu, který vám večer na dřevěná vrata drápkem vyškrábe nějaký pěkný obrázek. Možná to bude ilustrace k podmanivému melodickému finále skladby „Path of Destruction“ nebo historicky prvnímu black metalovému country „On the Devil's Throne“ (sledovat prosím kytary okolo času 3:17). Já osobně bych ale nejraději ilustroval seversky jemnou ukolébavku „Ferden Mot Fiendens Land“. Najdete v ní totiž všechny odstíny děsu, napětí i klamavě uvolněné melodiky. Právě tento kousek hudebního umění dokládá, kam až se Galder s novou deskou dostal. Jeho gesta jsou téměř nespoutaná, překvapivější než je zvykem a navíc krásně vyvážená. Jediný důvod, proč nemluvím v absolutních hodnotách, je fakt, že vysloveně neslýchaných prvků je na desce pořád ještě málo. Prvek pioneerství tak sice stojí Galdera minimálně jeden velký bod dolů, ale v tomto čase a v aktuální konkurenci stojí Old Man's Child přesto drze vpředu ...  Old Man's Child - myspace Music:pioneer
Související / Related Items
|
