|
Furia - Un Lac de Larmes et de Sang (2003 / CD / Adipocere / melodic black/death metal)  V životě se může člověk setkat s jazyky (čeština), univerzálními kódy (angličtina) nebo taky s francouzštinou. Tento jazyk milenců přenáší emoce, aniž byste museli rozumět jedinému slovu. Je to jazyk sametový, vznešený a zvukomalebný. Co z něj však zbude, když jej znásilní banda francouzských extrémních metalistů (a nemusí to být hned Anorexia Nervosa) okusujících po nocích ty nejjedovatější kořeny melodické hudby? Možná ne moc, ale stále dost na to, aby si nás deska díky textům a nezvyklému frázování přitáhla blíže, než je u podobných děl obvyklé.
Furia byla vždy zvláštním hudebním zjevením. Nikdy se o ní moc nemluvilo, přestože její desky za to rozhodně stály. Možná i proto zatím prostřední z trojice vydaných alb unikalo naší pozornosti. Přerušuji tedy hon na novinky a dávám si historickou lázeň vonící po francouzském parfému z růží. Trnová kytice „Un Lac de Larmes et de Sang“ za to rozhodně stojí. Na rozdíl od desky třetí totiž ještě kráčí ve stopách prvotiny, vyznává silnou atmosféru, pokřivenou romantiku, svět otrávených nápojů a nakonec i zděšení nad myslí šílencovou. Nedotýká se reality, ale místo toho staví svůj vlastní chrám, ze kterého noc co noc vylétá do okolí lidská beznaděj a na jehož střechy dopadají slzy hned dvou mrazivě bílých měsíců. Toto je naše hodinová exkurze. Poslouchat starší kousky Furie, to je jako sledovat vzácný obraz. Plynoucí čas nemá na její kouzlo pražádný vliv a její rysy dokonale bourají zažité konvence. Tradiční schéma sloka-refrén je zde rozbito na kousíčky a album si proto zachovává svěží obraz i v roce 2009. Nejvýraznější je však dvojice neobvykle ostrých sólových kytar, kterým ne a ne dojít dech. Když odpočívá jedna, diktuje hru druhá, ale povětšinou se o místo u stolu s vínem perou společně. Tím je dána i jedinečná melodická pestrost celé nahrávky. Furia, to je skutečně především kytarový ohňostroj melodií, kudrlinek a rafinovaných smyček. Tento spolek vak dokáže nabídnout víc. Tak předně extrémní vokály ve francouzštině, ty působí jako horká medovina! Hladí, hřejí, ale nakonec člověka stejně srazí na kolena. Navíc i tvar hlasivek se tady pánu Bohu (nebo matičce Přírodě) náramně povedl, takže skutečně není moc nad čím ohrnovat nos. Kontroverzní je vždy nasazení samplů a klávesových hraček, ale ani tady Furia nijak výrazně neklopýtá. Pracuje s nimi chytře a spořivě. Verdikt proto zní jednoznačně: Furia využívá efektů a ne naopak! Deska nestojí na vyložených hitech, je příjemně vyrovnaná, ale jako každá správná růže, má i tato některé trny delší. Otevřete oči doširoka před výjimečně smysluplným a jednoduše krásným vstupním portálem „Ferme les yeux“. V tomto divadle mají vskutku krásnou uvaděčku! Překrásné zapojení dívčího hlasu zdobí též sólové perličky ve dvojce „Elmira, l'Image d'un Destin“. Její poslední dvě minuty by mohly být učebnicí melodického metalu! Božský rif čtyřky „Auto-psy d'un Damné“ už jsem sice ve stejném roce slyšel u All Shall Perish, ale to bude spíš pekelná náhoda. Nečekané zapojení vybrnkávaných akustických kytar pro změnu zdobí desítku „Mémoires d'Outre-Tombe“, a když se po krátké smršti ve skladbě dvanácté ozve orchestrální řežba, je dílo dokonáno. Posbírejte polámané hostie, obraťte zpět kříže a nikdo nic nepozná. Alespoň do další hrací neděle bude v kostele klid. Furia podruhé, to není jen kytice svázaná kytarovými strunami, to je kytice dozdobená také vkusnou symfonickou rosou a vonící po železe obsaženém v krvi. Je jako kytice nastříhaná na malé kousíčky hlasivkami ostrými jako žiletky! Furia - official Furia - myspace Music:pioneer
Související / Related Items
|
