|
Cantata Sangui - On Rituals And Correspondence In Constructed Realities (2009 / CD / Season of Mist / progressive gothic metal)  Progresivní gothic metal se v poslední době nerodí. A ten kdo ho hraje, tak buď není progresivní, nebo nehraje gothic metal. Tato teorie platí v posledních letech téměř bez výjimky. Pravděpodobnost jejího porušení sice klesá s každým marným pokusem tápajících uskupení, avšak s příchodem debutové desky finských Cantata Sangui se další výjimka bezpochyby rodí. A pokud obecně platí, že female-fronted-shitty-bands nejsou právě synonymem kvalitního poslechu, tak musíme udělat i výjimku druhou. Baskytarová rituální masáž je dnes poprvé na výletu bez vodítka…
Jak už náš zaprášený Odposlech nastínil, Cantata Sangui zkouší být hodnotnější alternativou všem ohavným Xandriím, Lacunám Coil i milionu ještě šílenějších spolků, kterým zatím fanoušci neřekli DOST. Svou tvorbu přitom staví dosti odvážně na kombinaci několika baskytar, opozici dvou vokálů a výrazných klávesových ozdobách. A dělá to pekelně dobře, protože už zvuk samotných baskytar zaručuje desce jedinečný ráz experimentální desky a posouvá ji o krok před suchou konkurenční slámu. Spalte ji! Neříkám, že se nedalo z podobného strunného arzenálu vytřískat víc, ale jako debut nabízí deska rozumný kompromis svižnějších pasáží a vyloženě medového basového drnčení. Stejně tak vyvážený se mi zdá i zpěv. Chraplák je spíše decentní a zpoza opony vystupuje jen opatrně, ale za to Anna si vede skvěle. Má hodně příjemný hlas, nezní tak úplně tuctově a hlavně se pohybuje přesně v takových polohách, které podobná muzika vyžaduje. Žádné stupidní operní orgie, pouze chladný zpěv s jistým spodkem a variabilním středem. Karty jsou tedy na straně Finů. Zbývá jen otázka, jak je dokázali ve složitě pojmenované partii „On Rituals And Correspondence In Constructed Realities“ zužitkovat. Zpočátku jsem si při poslechu připadal jako bruslař na tenkém ledě. Přesněji, zdálo se mi, že je led místy dostatečně mohutný, ale jinde jakoby úplně chyběl. Možná aby mohly ryby dýchat, ale pro bruslení nic moc. Postupem času však evidentně přituhlo a mokrá místa na desce začal pokrývat led. Největší hitový potenciál nesou už dříve zveřejněné kousky „We'll Have It On Us'“ a „No Longer In The Eyes Of Aletheia“ nabízející přesný střed mezi přímočarými skladbami a většími experimenty. Zejména první jmenovaná dokáže hezky zaskočit, když si s ní jen tak pobrukujete a ona z ničeho nic vytáhne ruce z kapes a pokusí se vás sejmout. Avantgardní pseudoblackové intermezzo holt nikdy neškodí. Druhá jmenovaná místo toho sází na fantastickou kytici pestrých melodií, které by jindy vydaly hned na několik slušných skladeb. Obě se však mohou pyšnit především obrovskou variabilitou, kreativitou a schopností nabídnout výrazně více, než se očekává.  Trochu delší objevování vyžadovaly fantastické písně „Fruitarians“ a „The Seven Liers-In-Wait“. První jmenovaná je jako čarovný křišťál. Působí jiskrně, magicky a opojně. Zejména Anna má velký podíl na lehké vůni, která s touto skladbou naplní každý pokoj. Za tento neuchopitelný voňavý zážitek píseň „Fruitarians“ zbožňuji. „The Seven Liers-In-Wait“ je naopak hutná a jiskří spíše technickými lahůdkami, nežli světlými vůněmi. Přesto je v ní také kousek onoho vzdušného kouzla, které tak svůdně prostupuje celou deskou. Její srdce však buší hlavně basovými linkami. Ty v této skladbě už už sahají po slunečním kotouči a zastavují se pouze tak daleko, aby se jejich kovové vlasy v pekelném žáru neroztavily. „The Seven Liers-In-Wait“ jednoduše nabízí vše, čím by se měla dobrá gothic metalová skladba současnosti chlubit. A ona se přitom na rozdíl od mnohých nechlubí vůbec! Když k tomuto silnému základu přičtete několik výjimečných experimentálních kotoulů vpřed i vzad, jednu zamračenou chvilku („For The Forgotten One“) a 11 gramů vaty, máte v dlaních sbírku světel a vůní, které budete poslouchat rádi stále dokola. Otázky vyvolává snad jen extrémní mužský vokál, který zaznívá podezřele málo na to, aby kvůli němu bylo v kapele o jednoho člena navíc. Více než rozporuplně působí také bělásek Black Bolton za bicími (znáte ho z Enochian Crescent), ale to opravdu s hudbou nijak nesouvisí. Na Slunce jsme si tedy zatím nesáhli, ale kdo to naposled v tomto žánru dokázal? Správně! Cantata Sangui si udělala pro začátek velice dobré jméno. Její hudba je inovativní, odvážná, … prostě pioneerská! Cantata Sangui - official Cantata Sangui - myspace Music:pioneer
Související / Related Items
|
