|
Ador Dorath - Bestiari (2009 / CD / Shindy Prod. / avantgarde black metal)  Ador Dorath jsou možná nejlépe graficky vystiženou kapelou současnosti. Deska „Symbols“ nastavila divoký styl rudo-černých cákanců, křivek či skvrn a stříbrem potažená novinka Bestiari tento nápadný design rafinovaně posouvá na další úroveň. Člověk poklidně hladí očima bílou krajinu a jediné, co ho probudí ze sněžné letargie, je školka rudých bodů slepeckého písma na první stránce. Potom ale nahlédne dovnitř bookletu a plesk! Jeho zrak atakuje grafická bouře umírajících štětců, namočených do ledově rudé a blednoucí černé. To vše na lesklém podkladu leštěného hliníku! Milion peněz bych za takový obraz dal...
A možná že ještě víc si kapela zaslouží za sborník zdivočelých jedniček a nul, které dokonale nepřehledně rozsypala po celém stříbrném kotouči desky „Bestiari“. Jejich hudbu člověk nevnímá pouze ušima. Desky Ador Dorath pracují s fantazií více než kterýkoli ochotník. První poslech mám za sebou a v dlaních mi nezbývá nic než dokonale nepřehledná směs kytar, bicích a bestiálních vokálů. Uvnitř už ale nezadržitelně klíčí semínko zvědavosti, které mě s každým dalším poslechem dohání k šílenství. Noty, které se zdály rozmetány jadernou explozí skladatelova nitra, začínají tvořit první obrazce. Formuje se geniální nestálá rytmika skladby „She's In My Veins“, srážejí se krystalky na pianu v písni „Space Oddysey“, představuji si Nightwish a sametovou Tarju v opusu „Race for Life“, rýsuji schéma klávesového orgasmu v aktu „Egoistic Empathy“ a odcházím pro nový stetoskop. V druhé vlně malířova deliria odhaluji Iwoshovo nadání pro vysokootáčkový animální skřehot. Jeho hlasivky mu jednoho dne nepoděkují, ale my se mu složíme na nové. Jinými slovy, skřehot citelně přitvrdil, zčernal a s úsměvem atakuje světovou top class. Zato Anna, to je větší oříšek. Její krásný hlas zní jaksi zbytečně provinčně a skromně. Především první skladba tak dostává malou trhlinku v jinak nablýskaném kabátku, ale bezduché mi přijdou i její proslovy v kousku „Dead On Arrival“. Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli je dívčí hlas pro Adory stále nutností. Posouvá je dál? Koření jejich plody? Jednou ano, jindy ale spíše ne. Deska Symbols byla skvostná, možná pozvracená zvukovým mixem, ale přesto absolutně skvostná. Na Bestiari jsou sice kytary pořád trochu slité v jeden nasraný vrčící chomáč, ale celkově je zvuk mnohem ostřejší, jasnější a jednotlivé nástroje jsou mnohem přesněji lokalizovány v prostoru. Možná jsou činely místy zbytečně ostré, ale nejsou to právě ony, které cákají na bílé plátno rudou barvu? Spolu se skřehotajícím panáčkem v saku se tyhle nekonečně kmitající paličky snaží dokonale zapatlat i to poslední čisté místo na kdysi bílém plátně. Kytary se v tomto duchu vynořují z úkrytu pouze občas. Povětšinou ale drží pospolu. A tak zatímco první polovina desky nečekaně jiskří fantastickými basovými linkami (skladba č. 2 a především č. 3!!!), ozývají se suverénnější kytarové momenty až v druhé polovině desky (krasotinka „Only The Man Has The World“ a zapomenout nelze ani na ultra-vykolejenou lokomotivu „Words“). To nejlepší nakonec! O největších zásluhách na grandiózním běsnění nemůže být sporu. Každý jeden člen je na Bestiari jako utržený ze řetězu. Kytary řežou jako rezavé skalpely v rukou masového vraha, bicí explodují tak často, že ve chvílích klidu sotva vyslovíte formulku „jedenadvacet“ a Iwosh zatím žene všechny vpřed jako umanutý. Nic by to ale nebylo platné, kdyby nebylo Prcka a jeho tisíce prstů na tisíci klávesách! Možná mají někdy přehnaně laciný zvuk, ale obecně jsem už hodně dlouho (asi od živáku Arcturus) neslyšel tak vymazlené klávesy, jaké jsou k prožití na desce Bestiari. Obyčejné flirtování s pianem jakoby Prcek rozsekal na desetkrát menší dílky, zamíchal je a v podobě ostrých krystalků rozsypal po celé černé obloze. „She's In My Veins“, „Space Oddysey“, „Words“, „Egositic Empathy“, je to vlastně jedno, skvěle to zní všude! Smekám i ponožky, čelo v úklonu opírám o podlahu. Nová deska Ador Dorath, to je doposud nejdivočejší, nejpestřejší a nejucelenější krabice tříbarevného puzzle, ze kterého složíte pokaždé jinak šokující a strhující obraz. Až ty obrázky budete jednou sčítat, s dlouhým fousem a chvějící se rukou zjistíte, že se jejich počet limitně blíží nekonečnu. A kdyby bylo velkolepé operní outro „Postscriptum“ lépe zasazeno do kontextu desky, přestali bychom se nekonečnu blížit a jednoduše bychom si na něj sáhli. Ador Dorath - official Ador Dorath - bandzone Music:pioneer
Související / Related Items
|
