|
Tomáš Kočko & Orchestr – Vánoční koncert
 Předvánoční čas v Brně, nic, na co bych se celý rok těšil. Vše se točí kolem Vánoc, ale vždy v uctivé vzdálenosti od jejich skutečné podstaty. Bylo na čase sestoupit z oběžné dráhy plné dárků, vánočních ozdob a zbytečků volna napasovaných mezi dokonale hektické dny. Bylo na čase zajít pro občerstvení na vánoční koncert. Tomáš Kočko a jeho jedinečné splynutí moderních postupů se stařičkými lidovými předlohami znamená pozvánku, která se prostě neodmítá. Tak hurá do mladého klubu Slévárna...
Pěkné obrázky - tady v galerce
Na pódiu už se blýskají všecky ty instrumenty. Úplně vpravo přešlapuje cimbálek, za který se během chvíle postaví věčně rozesmátá Helenka, vedle stojí opřená pěkná kytara pro mistra Kočka a kousek vzádu hromádka perkusí a bubnů. Vlevo v koutku se basa naparuje tak, že se až husličky s violkou raději schovaly do futrálu. Vlevo budou stát Libuška, Kamil a na záda jim bude funět Petr, neboli Tfaroch. Jsou tu a po krátkém pozdravení už se zpívá, fidlá, bubnuje aj břinká. Akorát moje hlava, samá díra, už si nepamatuje, co se to vlastně všecko hrálo. Zazněla ale skoro celá deska Poplór, to vím určitě. Chyběla bohužel „Srbská“ (asi kvůli zpěvuli), ale na druhé straně ohromně potěšila druhá variace na téma „Pohanská“. Proč druhá? Protože když jsem v létě slyšel tuto skladbu v podání spoluautorů (či jak to mezi sebou teď máte) z kapely Silent Stream of Godless Elegy, byl to nejsilnější moment večera. A teď jsem tutéž píseň slyšel v podání lidovějším, trochu medovějším, a zase byla jednou z nejčarovnějších chvilek, které nám Orchestr připravil. Je to překrásná skladba, jedno v jakém podání. Samozřejmě se ale hrály i písně ze starších desek. Dokonce i nějaké ty raritní nebo nově zařazené kousky. Slušný cirkus spustila hopsající lidovka „Ti koberšti synci“, ale největší odezvu měla podle očekávání hvězdná skladba „Zbojnický zvrtek“. Hodně potěšil stařičký „Svatojan“, ale atmosféru ve Slévárně patřičně zahustily také původní zbojnické písně z desky „Do kamene tesané“. Snad jen vzdušné pojetí písně „Dú Valaši, dú“ se mi moc nelíbilo, to nejlepší si u ní totiž pan Kočko schoval až do samotného závěru. Věčným trápením jsou taky podobné kocerty koncipované "vsedě". Tleskání je pro tak živou muziku přeci jen málo. Aspoň že k tomu sezení hrál celkem kvalitní zvuk. A víte vy vůbec, v čem byla největší síla tohoto krásného večera? V tom, jak bylo celé vystoupení lidsky vřelé a upřímné. Ano, občas to sice někde skříplo, občas měl někdo moc naspěch nebo mu na hlasivky sedla zlá baba chraplavá, ale to byly jen maličké střípky, které nám pouze připomněly, že je tento Orchestr plný srdečných muzikantů, kteří si rozumějí se vším, co pěkně hraje. Libuška střídala housle s violkou, Petr skákal zpoza perkusí za cimbálek a největším nadšencem byla Helenka, která si cimbálek prokládala flétnou, dvojačkou, houslemi i violou. A to nám ještě stihla nakreslit hezký strom (ve spolupráci s Libuškou, která obrázek lišácky dozdobila)! Zažili jsme tedy žhavé vystoupení, které posouvá už tak velké zážitky z poslechu desek ještě o hezký kus dál, blíž ke slunci. Není to paráda? Takhle v prosinci, kdy je tma skoro pořád. Tak abyste byli tomu slunci ještě o kus blíž, přidáváme k lepšímu ještě jedno netradiční vánoční přání od samotných muzikantů! Pěkné obrázky - tady v galerce Music:pioneer
Související / Related Items
|
