|
Moonspell – Under Satanae (2007 / CD / SPV / folk gothic metal)  Poslední deska „Memorial“ už po lehkém vyšumění odpočívá v ústraní hudebního důchodu a nová deska zatím v přípravě. Co s tím? Chce to vydat nějaké best-of. Nebo polovičaté EP. Nabízí se taky nějaký ten živák, ale to by stálo moc práce. Moonspell se v této prekérní situaci rozhodli šalamounsky a vydávají jak kompilaci „The Great Silver Eye“, tak remaster jejich raných děl z let 92-94. Tuto poctivou metalovou nadílku se rozhodli pojmenovat stylově „Under Satanae“. V kontextu mých posledních slov se nabízí jediná otázka: nemají tyto desky pouze vydělat nějaký ten balík?
Nevím jak v případě kompilace, ale tento remaster svůj smysl rozhodně má. Osobně jsem velkým obdivovatelem rané tvorby Moonspell, ale k nejstarším nahrávkám jsem se dostat nemohl, natož pak v obstojné kvalitě. „Under Satanae“ ale vnímám jako skvělý počin nejen z důvod obnovené dostupnosti starých pokladů. V době, kdy se gothic metal obecně řítí do záhuby, zatímco se jeho vychrtlá a prášky napěchovaná podoba těší velké oblibě, přichází na svět reinkarnovaný materiál věrný pravému odkazu gothic metalové školy. Je tu tedy jakási naděje, že by se některé dosud neprožrané hlavy mohly rozpomenout na dávné časy a mohly by začít opět psát hudbu, která je skutečně gothic. Album „Under Satanae“ by bylo rozhodně dobrým učitelem. Skladby 1-6 pocházejí z EP „Under the Moonspell“, zatímco zbytek tvoří náplň stařičkého dema „Anno Satanae“. Výjimku tvoří pouze poslední skladba „Serpent Angel“, kterou kluci zřejmě složili nově. Tolik notičky. Teď k poezii slova, neboli k obsahu desky. V podstatě je to jednoduchý příběh. Jedna skladba vedle druhé představuje skvělou demonstraci toho, jak má znít skutečný metal s přívlastkem „gothic“. Geniální ostré kytary mající své kořeny někde v death metalu skvěle spolupracují s nejcharismatičtějším hlubokým chrapotem na scéně a s rafinovaností sobě vlastní jim sekundují působivé, ale skromné klávesy, doplněné o časté prvky folku. Všechno odstartuje rázná skladba „Tenebrarum oratorium“ a skvělá kombinace vokálů v ní. Stejně výrazná, ale na kytarové riffy snad ještě bohatší, je její druhá část ukrytá na pozici 4. Když si potřebují odpočinout kytary, nastupuje místo nich skvěle volená hra kláves, dotvářející ideálním způsobem atmosféru desky. Všechno zní naprosto původně, bez jediného náznaku umělých zvuků a k tomu ještě nanejvýš úderně. Prvky, jako mocné sbory nebo náznaky orchestrálních partů nabízí deska ještě v jejich nezkažené formě a dává nám tak ochutnat oblíbené přísady v kontextu, který je nechával působit přirozeně, aniž by musely zbytečně vynikat nad své okolí. Druhou část desky startuje arabskými motivy skladba „Goat on fire“. Mocné údery kopáku porcují hutnou atmosféru, zatímco se hustý metalový dým valí nezadržitelně do údolí, abys svým ohnivým jazykem smetl všechny hluché… hluché k hudbě Moonspell. A jak ohnivý jazyk pověděl, tak mocná bohyně vykonala. Zdrcující kázání kytar dopadá na zem jako údery ďáblova kladiva. Před hlubokým vokálem se klanějí i staré borovice. O jakýsi pomyslný most mezi tímto a následujícím albem „Wolfheart“ se stará skladba „Wolves from the fog“ ujíždějící do tmy opět ve strhujícím tempu melodických, ale přesto smrtících kytar. Nefalšovaný death murmur chladí poslední optimisty na bod mrazu a nechává promlouvat pouze vyjící vlky. Nejvýstižnějším popisem by tak mohl být „balanc metalové energie a gothic atmosféry“. Podobně dobře se sice ještě obě složky sešly i na dalších deskách, ale nejpozději od roku 99 je už znát jasný úbytek invence a ztráta autentičnosti. Právě proto je podobná deska skutečným pokladem, který je nutno střežit. www.moonspell.com www.myspace.com/moonspell Music:pioneer
Související / Related Items
|
