Borknagar - Urd
(2012 / CD / Century Media / progressive viking metal)

16:9   |   Pokud by vám někdo představil kapelu, která během 16 let existence vydá hned 9 řadových alb, vnímali byste ji jako dobrý příklad nadprůměrné tvořivosti, nebo byste si spíš pomysleli něco o plnění nemilosrdných nahrávacích smluv? Zkušenost by vás pravděpodobně zavedla do náruče možnosti číslo dvě a ve většině případů by to také byla správná volba. Díky Bohu, nebo spíše díky mytologické sudičce Urd, se však i dnes ještě po světě toulají výjimky, které tomuto zákonu zdárně odolávají. Borknagar v tom samozřejmě nejsou sami, ale jako jedni z mála rozehrávají také zvláštní strunu, která dokáže hudbu pevně propojit se zemí, půdou i dávnými časy. Borknagar rozehrávají album, které vám svou opravdovostí skutečně poklepe na rameno...

Amanda Palmer - Amanda Palmer goes down under
(2011 / MP3 / self release / punk cabaret, live)

1 $   |   Konečně album, které si možná oficiálně pořídí i ty nejspořivější hlavy mezi námi. Jeho cenu si totiž můžete na Amandině webu stanovit sami. Pokud tedy budete jen trochu spravedliví a desku ohodnotíte podle její kvality, mohla by si tahle holka na cestách vydělat i na letenku domů!

SepticFlesh - The Great Symphonic Mass
(2011 / bonus CD / Season of Mist / classical)

Proč ne   |   Co je největším problémem většiny symfonicko-metalových nahrávek? Především to, že bychom u nich napočítali problémů určitě víc. Celá smyčcová i plechová kavalerie nejprve nakluše, aby suplovala práci líných kytaristů a vzápětí spláče nad sklizenou úrodou, když vyjde najevo, že ji přes všechno to řinčení elektrické pily a bubenické palby není pořádně slyšet. Výjimky, jako jsou první dvě desky famózních Hollenthon, tuto pravdu jedině potvrzují. Řekové z kapely SepticFlesh se však rozhodli nářku pražských filharmoniků předejít známým trikem. Do balíčku nazvaného “sběratelská edice” vkládají bonusový disk, jehož prostřednictvím se k nám orchestrální podklad desky “The Great Mass” dostává v jeho nejčistší podobě, zabalen v úžasném zvuku a zdrcující dynamice dramatického filmového soundtracku.

Lacrimosa - poznačte si září

Vidím to živě před sebou. Tilo Wolff si kouše nehty netrpělivostí, poskakuje z nohy na nohu, jako by se mu chtělo na záchod a už už by nejraději všechno vykecal první osobě, kterou by potkal před studiem. Vskutku, je to tak. Něco už se šeptalo, ale teď to pan “smutný klaun” skutečně nevydržel a rozhlásil onu novinu všem. Září bude tím měsícem, kdy se všichni jeho obdivovatelé a následovníci dočkají nové desky! Tilo byl s prohlášením dokonce tak nedočkavý, že pro album ještě ani nestihl vymyslet jméno.

Co takhle sequel k albu “Elodia”? Je to teď přeci moderní. Navíc o znovuoživení starých časů se Tilo evidentně pokoušel už na minulé desce “Sehnsucht”.

Grimes - Visions
(2012 / CD / 4ad Records / dreamy electro pop)

Kočka na střeše   |   Před pár týdny jsem právě seděl před telkou, když se na některém z osvětových zahraničních kanálů objevil záznam jakéhosi festivalu, odehrávajícího se na střeše jedné z amerických výškových budov. Na scéně se právě natřásala podivná princezna, zatímco vedle ní šaškoval zbytečný kompars v roli DJe. Její ultrajemný hlásek, divoženkovitý zjev i chytlavý éterický pop mě bez problémů přilepily k obrazovce na celý set. Byl jsem ale líný začít po tomto zvuku okamžitě pátrat, takže to dopadlo jako obvykle: na celý objev už jsem si ani nevzpomněl. Nakonec ale o vzniku článku rozhodl osud, když mi do cesty přihrál fantastickou desku Grimes a přenesl tím onu divoženku z americké rozpálené střechy přímo do nudného českého kanclu …

Floex + Fiordmoss
25.4.2012, Brno, Fléda

Uprostřed napínavého boje o přežití hostila Fléda koncert, který by mohl být symbolizován mnoha věcmi, jen boj by mezi nimi pravděpodobně nebyl. Představily se totiž aktuálně velmi ceněné elektronické projekty Floex a Fiordmoss, okupující svým zvukem mírumilovná teritoria ambientu, jazzu či triphopu. Prožijte celý večer v rozzářeném světě Floexe a Fiordmoss ještě jednou. Projděte si galerii Hubble telescope, ve které nelítá ani peří z andělů, ani střípky vinylových krásek ...

Hubble telescope - galerie bez peří a plastu

Aplaus: nadzvukově, ale pokaždé jinak

Tentokrát jsem nad druhým jménem pro Aplaus přemýšlel trochu déle, ale řešení jsem vymyslel. Žádné druhé jméno nebude. Přesto si ale zatleskáme dvakrát. Aktuální události totiž dokazují, že naši podporu potřebuje někdo, bez koho bychom v Brně často ani neměli komu tleskat. Vy, kteří brněnskou kulturní scénu sledujete, zřejmě tušíte, o kom mluvím. Podpůrný aplaus posíláme legendárnímu klubu Fléda, v jehož sousedství opět sílí tlak na omezení hracího času z důvodu velké hlasitosti, což by v podstatě znamenalo “nekonání” tradičních koncertů. Jako reakce na trochu podivné praktiky vzniká tento týden petice, která bude zveřejněna na stránkách klubu a jejím facebooku. Skoro to začíná vypadat, že samotný potlesk tentokrát stačit nebude, takže pokud vás Fléda baví jako nás, podpořte ji i svým podpisem!

Agalloch + Velnias, Larrnakh
17.4.2012, Praha, Matrix

Ještě než se celá návštěva Matrixu dočkala hlavní hvězdy, dostala prostor maďarská neofolková formace Larrnakh a po ní i dosti nečitelná lavina v podání amerických Velnias, kteří svým zvukem pojímají hned několik stylů přes black a doom až po drobné útržky folku. Na první pohled k sobě měly obě předkapely blízko asi jako maďarský guláš k hamburgeru, ale když si člověk připomene celý záběr samotných Agalloch, začíná tato volba dávat smysl.